První výročí webu

Ani se mi nechce věřit, že právě uplynul rok od spuštění webu sladkosti. Během této doby se, i díky mému synovi, docela pěkně rozrostl, přibyly nové sladké kategorie a spousta fotografií s recepty, které jsem vyzkoušela. Založili jsme rovněž diskuzní fórum, kde můžeme leccos konzultovat, vzájemně si poradit a taky se občas pořádně zasmát.

Kromě receptů se rozrostla i řada mých internetových kamarádek. Poznala jsem hodně úžasných pekařek a cukrářek i jinak zručných děvčat. I když osobně znám jen jednu, připadá mi, jako kdybych se s ní i s ostatními znala odjakživa. Nikdy jsem žádnou opravdovou kamarádku neměla, popravdě jsem člověk spíš samotářský, ale teď mi dělá radost, když si můžu sdělovat dojmy a poznatky s děvčaty, která mají stejného koníčka – pečení. Nejsou to jen dojmy od kuchyňské linky, ale ze života, který každá žijeme. Vzájemně si svěřujeme radosti a strasti a prožíváme je společně, přesně podle rčení: svěřená radost – dvojnásobná radost, svěřená bolest – poloviční bolest. Opravdu to funguje, jak jsem se letos přesvědčila na vlastní kůži.

Bohužel jsem rovněž poznala, stejně, jako mnohá z vás, i osoby, které internet zneužívají, přivlastňují si cizí práci a dokonce se nestydí za ni inkasovat finanční nebo věcné odměny. To jen tak na okraj, i když je takové jednání k zlosti, tihle lidé nestojí za to, aby nám delší dobu kazili náladu.

Mnohem víc je slušných, dobrých lidí, jako třeba moje nejmladší kamarádka, sympatická milá a vtipná Míša-Lentilka, která neváhá přijít s dobrým nápadem a taky ho uskutečnit. Alenka-perníkářka, kterou znám osobně a Jarmilka-kuchařka ze Slovácka, s oběma si pravidelně dopisuji a víme o sobě spoustu věcí. Alenka T. a Ivanka K., se kterými jsem si začala dopisovat krátce po spuštění webu. V poslední době jsem se hodně sblížila i s „maminkou“ Lenkou, taky s Magdalénou, Milenou, Ivou, Janou M., Emilkou a dalšími. Snad mi ostatní děvčata prominou, když je nebudu jmenovat, většinu z nich mám v odkazech na svých stránkách.

Všem patří můj dík za to, že pro dobré slovo nejdou daleko, dovedou poradit, pochválit i utěšit, když je to třeba.

Tak koukám, že jsem se zase pěkně rozepsala. Raději už končím, abych případné čtenářky příliš neunavila svými citovými výlevy.

Na úplný závěr chci ještě poděkovat všem pekařkám, které projevily zájem o moje recepty a samy je vyzkoušely. Takto plní moje stránky svůj účel.

Děvčata, přeji všem krásné prožití vánočních svátků, hodně zdraví, štěstí, lásky a stále tak šikovné ruce i chuť do dalšího tvoření v novém roce.

Vaše Hanka